Karel Šiktanc - ADAM A EVA

Jedna z těch básní, které jsou geniální.

Byl Den.

A byla Noc.

A Země byla nesličná

a pustá.

„Kdo jsi?“

křičel jí do tváře,

jak by měl úzkost,

že se mu jen zdá.

                A déšť mu zalil ústa.

                Neb

stála voda vzpřímená

nad dějstvím ryb jak šestý prst.

A nikde prám. A nikde chrám.

                A neslyšeti Boha.

                „Jsem Eva,“

řekla, tišeji než les.

A zeměplazi metli vřes.

A pod Světem, jenž vířil tmou,

                se třásla muří noha.

 

               Bil zvon.

A kvetl hadí mord.

Obrátil kapsy naruby

a kladl před ni střep a nůž

                a peří na hromádku.

                „Jsem Adam!“

křičel na lesy.

A mraky šly jak procesí.

„Jsem Adam! Vše se začíná

                a končí od začátku!“

                Smutně se smála.

Žal i vděk

jak vydražený nábytek

v ní mrtvě ležel – naskládán

                až po poslení vrásku.

                Klekl jí k nohám.

Zalklá tmou,

skryla ho sama před sebou.

A Bůh si vzdychl – neviděn –

                byv stvořiv pozdní lásku ---

 

ŠIKTANC, K. Adam a Eva. Praha: Československý spisovatel, 1968.