Vzpomínka na přítele v podzimní noci
Podzimní noc
–
já na něho
myslím;
verše ty
skládám,
půlnocí chodím,
půlnocí chladnou.
V pohoří
pustém
padají
šišky z borovic.
Ťukají.
Ty v dálce
a tichu
nespíš jak
já,
půlnocí chodíš
i ty.
(Wej Jing-wu)
Stáří
Podušku
měkkou
tíží tvář má
bílá.
Na loži
stále –
neznat, co
je sen!
Život? Nic
nedá,
život bere
jen.
Tak bez
bolesti,
být přece
nemocen.
Na křehké
skráni
studí jarmo
let.
Hlas
přívětivý
prázdnem neslyšet.
Na vápno
vybělena
červeň líc:
lety, jež
odplula,
jak údy
těžké jsou
a srdce
ještě víc!
(Po Ťü-ji)
Obora bílých jelenů
Vysoko,
chladně
stojí kol
hory.
Shořívá
večer.
Host cizích
hor
bloudí tu
sám.
Nevím, co
dělají
v sosnových
hájích
domácí lidé.
Vidím jen
stopy
cest, kudy
prošli
večerní rosou
jeleni bílí.
(Pchej Ti)
Žádné komentáře:
Okomentovat