MŮJ EX

Všechny vzpomínky na něj zapulzují hořkostí, kdykoli jim udělám místo v hlavě. Ovšem jako model byl nepřekonatelný.

Dozajista je tohle vůbec nejlepší portrét, který se mi kdy podařil. 15 minut práce. Tajíte dech? Předcházely mu desítky polovyvedenin a matlanin... plné koše.

Je v tom vidět jeho typická tenze? 

 

Za většinou klidných, pohodlně vyhlížejících póz bývaly četné nářky. Že je mu zima. Že se nudí. Že se při kresbě blbě tvářím, na což ho nebaví koukat. Že má žízeň. Že má hlad. Že při tom poslouchám moc agresivní hudbu. Že dělám moc pomalu. Že dělám moc rychle.









Stěžuju si? Vůbec ne.

Byl vynikajícím, velmi ochotným modelem.
Jen to bez těch keců prostě neuměl.

Tyhle kresby jsou někdy z podzimu/zimy 2008. Naše poslední podzim/zima.
Koho kreslím od té doby? Asi toho, který teprve přijde. (A pár týpků návdavkem, jistě, čekání je někdy dlouhé.)