Původní skici k cyklu VYVOLENÍ

Na začátku stál sen. Vždycky stojí na začátku sen. Tento je starý nejméně čtyři roky. Pak přišla kresba, snaha uchopit fixem to, co je ze své podstaty trpké, prchavé a nezadržitelné.
Nejprve jsem přemýšlela, že z toho musí vzniknout komiks. Vážně jsem tomu věřila (?) Hm, než bych se naučila kreslit komiks (jest to poněkud odlišná dovednost, než kterými disponuju), uhnil by můj sen v bezedné jámě "kdysi dávno, je to pryč". Ale snad přeháním, třeba jsem ani nikdy neměla v záměru nakreslit plný příběh, jen záchytné body. Jen střípky.
Pak vznikl název. Logický, jistě.
Pak vznikal příběh. Předem darovaný hlavnímu hrdinovi. Pak forma. Ta je Vám pro svoji specifickou realizaci nedostupná. Dělala jsem na ní snad 10 měsíců. Soustavně a pomalu. Takže jak dlouho se mnou žije dílko s názvem Vyvolení? A je vůbec hotové, když ještě dnes publikuju staré skici? Pořád žije, víme? Až usne, nebudu už mít důvod se k němu vracet.

Hlavní hrdina. To on měl mít tetování pod očima. Přidala jsem mu lehce na věku (mělo být 27) a bojovnosti - slušivé, hm?

Interiér hlavní lodi - jsem to asi kreslila v Olomouci ve výuce, resp. o přestávce - tu kostru tam asi měli vystavenou - musela jsem být zrovna v posluchárně na přírodopisné katedře. Zřejmě jsem to vzala "jedním vrzem". Záznam vedle záznamu.

Příchod hlavní hrdinky. Měl být v něčem nepokrytě sebevědomý.

Zvonice. Studie pořízená na místě (dneska by to už nebylo možné, přibylo tam ochranné pletivo). Takže ta musela být první, ze všeho nejranější. Dřívější než sen, než hrdinové, než příběh. A ten prapodivný pocit, že zde se něco MUSÍ ODEHRÁT.