SMÍŠ VEJÍT

Do mých krajin. Do prostorů bez obzoru. Do exteriérů bez dálek, a přece beze zdí.

Měsíční jezero. Vlhko a podvečerní chlad.

Krajina stará, prastará. Z mělkých vod trčí kopí proti zataženému nebi, jímž se dere světlo.

Pahýly místo stromů, zima a mrtvolné sucho.

Rozbolavělá zimní mlha. Sníh a opar, hm, dojmy druhého otisku.

A nakonec - kde to uvšechčertů...?