ŠTAMGASTI S BRÝLEMI

Brýle se prý špatně kreslí. Mají samy o sobě komplikovanou konstrukci. Hm. Já tedy přikresluju brýle vždycky, když je kresba ksichtíku nedobrá. Když už ne obličej, tak aspoň brýle, že. Anebo je to ještě jinak. Líbí se mi muži v brýlích. Od dětství. (To ale neznamená, že mě zrovna tito níže uvedení přitahují, inu, je jim přes třicet.) Kdykoli současný přítel nasadí brýle (ale vlastně jen když chce koukat filmy), zmlknu a jen se dívám. Oslněna. Uchvácena. K pohlednému muži prostě patří brýle. Alespoň sluneční.

Tito týpci tedy nejsou nepovedení. Kdepak. Náhoda tomu chtěla, že jsou prostě brýlatí a já je tak odpozorovala. První dva jsou z Hobita.

Štamgasti, co tam vídám hrát karty. (Nebyla jsem tam však už celou věčnost, tak nevím, jestli třeba ještě žijou nebo tak.)

Starý pán, bývá v Mirroru, ale potkávám ho hodně na ulici. Mám několik povedenějších jeho kreseb, ale než se jich dohmátnu a nechám je nafotit...

Tak ani nevím. Fakt si nepamatuju, odkud je tenhle.

No ale tady jsme v Mirroru u baru, to je jisté.