Rekvizity: postel 140 x 200 cm, černé saténové prostěradlo, které dalece přesahuje a pokrývá většinu místnosti, lůžkoviny povlečené do ostře růžového plyše, na stole džbán čisté vody
Protagonisté: Agnes a bůh (přirozený erotický kontakt)
ONA (vysune zpod lůžkovin hlavu a nahá ramena): A tys ještě neuvykl?
ON: Eh, že sahám z věků do věků, nutně neznamená, že musím uvyknout na každou módní pitomost. A nepřestávej, nepřišel jsem za tebou kecat.
ONA (přiklopí jeho pánev svými boky): Hi hi, teď mluvíš jako chlap, jako bys byl z lidí.
Ona se nad něj vypne a oba si chvíli mlčky hledí společného díla.
ONA (šeptem, spíš pro sebe): Obyčejně lidský, normální chlap.
ON (řečnicky): A co víc by chtěla lidská milenka?
ONA (skloní se a šeptá mu do ucha): Vezmi na sebe pro jednou svou božskou podobu. Chci tě vidět. Chci tě procítit.
ON (vzdychne, ustane v pohybech): To jsme probrali už před pěti lety, Agnes. Třetího května o půl jedenácté středoevropského času. Nebudu riskovat duševní zdraví svých společnic. Zkousni průměr, holka, však ti neplatím málo. (Odhrne přikrývku a povzbudí ji plácnutím.)Chvíle soustředěného úsilí, při němž se potí mladá kůže hladkých těl.ONA (vypne se a zvrátí hlavu): Ty nikdy nezapomínáš, že. (Skulí se přes jeho pravý bok a pokračuje se rozšafně v propletenci zkřížených těl, saténové prostěradlo vlhne pod tím náporem.)
ON (Úlevným vzdechem vyhlašuje krátkou přestávku. Pomalu vstane a stoje vprostřed místnosti zmáčí si obličej vodou ze džbánu.): Mnémosyné není moje sestra. Nemám nic společného s titány. A jsem za to rád.
ONA (lehne si na břicho a s dlaněmi pod bradou naň zálibně hledí): Copak nejsi zrozen z Úrana a Gaje?
ON: Ani omylem nejsem zrozen. (Kyne jí prstem k okraji postele, před nějž poklekne.) Snad je věčným tajemstvím, z čeho jsme povstali. Pro mě stejně jako pro vás. (Lehkým stiskem pravé ruky pečuje o své mužství, přitom se filosoficky zahledí před sebe do prázdna.) Ale čím víc stárnu… tím hlouběji jsem přesvědčen… že je má existence odvozena. (Z usebrání ho vytrhne její zakloněná šíje a lačná, leč něžná ústa. On skloní hlavu.) Právě z vás, lidí.
Tělesné dění přerůstá do zběsilejšího tempa, které si vyžádá oběti nepohodlí, ba jisté bolesti, až se přirozeně zakončí horkým vykypěním.ONA (pomalu a s námahou se zvedne, otírá si rty o předloktí, pak hltavě pije vodu z ústí džbánu, otočí se na něj): Pak jsi dnes nejváženějším z bohů, chich. Celé národy před tebou poklekají do bláta svých dní a prosí, ať dáš víc, víc. (Starostlivě) Je ti dobře?
ON (stále klečí před postelí, skloněn opírá lokty o matraci, jako by se modlil): Jistě, jsem jen… vždycky znovu… překvapen. No, jistě (zvedne hlavu), vzývají mě i proklínají. Zvlášť tady u vás je můj kult v kondici. Asi by mě dřív nenapadlo (vstává a protahuje se v páteři), že se dočkám tak vrcholné popularity.
ONA: Jaké to je, když k tobě vzhlížejí celé davy? (Znovu měkce uléhají do něžného a pohodlného objetí.)ON: Ať k tobě vzhlíží kdokoli, je to únavné. (Uchopí její hlavu do dlaní a srovná ji lehkým tlakem proti svým očím.) Únavné. Tebe mám rád, Agnes. Hledíš na mě zpříma. Mimo jiné (uvolněnou rukou jí potěžkává ňadra).ONA (vážně): Proto jsem si tě taky vybrala, Chrone, můj mocný pane.
ON (pobaveně): A to má být výsada? Jseš taky kurevsky drahá, kněžko z nejmilejších. (Zajede levou rukou ke středu svého těla, aby prozkoumal kolbiště.) Hm, řek bych, že máš tady znovu práci.
ONA (popuzeně v žertu): Práci? Jak ve fabrice?
ON: Stojíš mě půl roku za každou noc lásky!
ONA (lehce): Však ti neubude.
ON (něžným tlakem ji zasunuje pod deku): Jistě. Ale tolik jsem cáloval naposledy… ehm… to už bude… ahhh… jasně, tak… tak nejmíň tři století.
ONA (náhle se vynoří a zašvitoří): Ty nevíš přesně? Pán času a nepamatuje si, co dělal v jakém čase:
ON (sune ji zpátky): Pamatuju si všechno. Když se mi chce.
Dvacet minut nepřerušovaného boje o závěrečný příval rozkoše.-----------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat