ONA (sedí na posteli a pomalu si dlaněmi hladí holeně od kolen ke kotníkům): Splň mi přání, slíbils mi to.
ON (obezřetně): To jsem udělal chybu, ne? V nějaké nestřežené chvilce.
ONA: Splň mi přání, Chrone.
ON (zívaje ulehne): Tak co chceš? Další půlrok, že? Snad se ti divím, to už si sakra museli všichni všimnout, že tě čas nějak podivně obchází. Dvanáct let a ani vráska navíc. S takovou aby ses brzo přestěhovala. Budou tě mít za maskované zombie, pche. (Znovu zívá.)
ONA (chladně): Půlrok je moje cena. Neodvedla jsem snad svůj díl poctivě? Přání mám jiné. (Naklání se ke stolu a pravou rukou šátrá v šuplíku.) Jde o tohoto muže (ukazuje mu potištěný list papíru).
ON: Kdo to je? (Uchopí list mezi prsty.)
ONA (ulehá mu po boku a vysvětluje): M. P. Jsme přátelé už dlouho.
ON: Nějaká stará fotka, ne? Saidé (čte dole).
ONA: Devět let. Jinou nemám. Z jeho maturitního večírku. Hele, jak kouká. Občas tuze nesnesitelně.
ON (přimhouří oči): Nějaký bližší popis?
Ona mu šeptá do ucha.
ON (soustředí se se zavřenýma očima): Jo, už vím. Tak toho neznám.
ONA: Vážně ne? On si v jednom kuse stěžuje, jak jsi k němu krutý.
ON: Nesmysl. Mé síly jím procházejí jako každým jiným smrtelníkem. (Otáčí list do rubu a zpátky.) Není to jeden z těch blbečků, co věčně opakujou „nemám čas, nemám čas“ a pak jdou a čumí do těch trapných udělátek půl dne?
ONA: Patrně. A jak se mu paměť vzpouzí!
ON: A v tom má mít prsty bohyně? Uf, unavuje mě, sotva o něm slyším. No a co s ním chceš? (Vrací jí papír.)
ONA: Potrápit ho (konstatuje, přitom zasouvá fotku zpátky do plastikové složky). Jak kouká!
ON: Jinými slovy pomstít se. Vy ženské jste příšerné, když se umanete. A co chceš ode mě?
ONA: Jako bohové. Ty jsi pán času. Odeber mu dary, jichž si neváží.
ON (prohlíží si ji pozorně): Aha?
ONA: Ať se jeho dny počítají na dvacet hodin nejvýš. Tak, (zasněně) zkrať ho o čtyři hodiny denně. Aspoň na pár let.
ON (stále přísnějším hlasem): A kdo jsi ty, smrtelnice, že chceš krátit druhé na životě?
ONA (vyjednává hledíc mu do tváře): Za celých dvanáct let, co za mnou chodíš, jsem si na tobě ničeho nežádala! A tys měl přání nespočet (promne si obě ňadra). Splň mi rozmar, Chrone. Pro jednou.
ON (hlasitě se nadechne a vstane, zůstane zády, k posteli natočí toliko hlavu): Máš to mít, kněžko. Nakonec mně to může být jedno.
ONA (s nadšením): Skutečně? Půjde to?
ON: Ještě líp, než myslíš, zlomyslná čarodějnice. (Vrací se do postele kolenem napřed.) Sežeň aspoň trochu jeho krve.
ONA (Spiklenecky): Ano?
ON: Přinesu ti pouštní písek z mé prastaré smrtonosné domoviny. Smícháme ho s krví toho kluka, písek pak přetavím na jeho čas a uzavřu do skleněné schrány, kterou se otáčí. Jak jí tady říkáte?
ONA: Přesýpací hodiny.
ON: Tak. Budeš ho mít takříkajíc v hrsti. A můžeš přesýpat a přesýpat dle libosti. Když budeš otáčet jak divá, zestárne ti před očima.
ONA (uspokojeně se usmívá, pro sebe): Báječný artefakt. Po kolenou se přede mnou bude plazit, až na to přijde.
ON (lehá si pod přikrývku): To nepochybně bude. Ale tohohle růžového bordelu se do příště zbav. Hnus je to. A tak pitomě chlupatý. Jak říkám: pokud mu dokážeš nějak kradmo pustit žilou, o nadcházejícím slunovratu z tebe bude mocná paní.
ONA (tiše): Chronova velekněžka.
ON (trpce se usměje): Pro mě za mě. Ale něco za něco!
Ona zvedne zraky a už tuší. Usmívajíc se odhrne si vlasy a nastaví mu odkryté ucho.ON: Myslím, že víš.
ONA (dílem pobaveně, dílem vážně): Budiž tvá vůle, hi hi. Jsi mrzký chlap.
ON (dovětkem): Ještě abych nebyl.
ONA (pohodí hlavou a povysune čelist): Teď dost keců a otoč se!
Zbytek dění se vzpouzí zápisu.x
Žádné komentáře:
Okomentovat